Jak vysokorychlostní kamera zachytí 10 000 snímků za sekundu?

Jak vysokorychlostní kamera zachytí 10 000 snímků za sekundu?

Jak je možné, že vysokorychlostní kamera dokáže uložit 10 000 snímků za sekundu?

Když se řekne kamera, většina z nás si představí video natočené rychlostí 25 nebo 30 snímků za sekundu. Vysokorychlostní kamera ale pracuje v úplně jiné kategorii. Dokáže zaznamenat například 1 000, 10 000 nebo i desítky tisíc snímků za sekundu. Díky tomu můžeme zpomalit děje, které lidské oko vůbec nedokáže postřehnout – například náraz, deformaci materiálu, výbuch, proudění kapaliny nebo pohyb rychle pracujících mechanismů.

Co se vlastně v kameře při takové rychlosti děje? Základem je speciálně navržený CMOS obrazový snímač. Každý jeho pixel funguje v principu jako malý detektor světla, kdydopadající fotony vytvářejí elektrický náboj, tato hodnota se přečte a převede na digitální údaj, ze kterého vznikne obraz.

U běžné kamery je právě čtení snímače jedním z hlavních omezení rychlosti. Vysokorychlostní snímače využívají rozsáhlé paralelní zpracování – data se čtou současně mnoha výstupními cestami. U některých technologií je navíc rychlá paměť umístěna přímo na snímači nebo v jeho bezprostřední blízkosti. A právě rychlá paměť je jedním z důležitých triků vysokorychlostní kamery. Během samotného záznamu ukládá obrazová data do velmi rychlé interní paměti. Teprve po skončení záznamu se data postupně přenesou a zpracují.

Při rychlosti 10 000 snímků za sekundu vzniká nový snímek každých 100 mikrosekund. Kamera tedy musí během této doby dokončit expozici a připravit se na další snímek. Moderní snímač může pracovat s expozicí v řádu mikrosekund. Mnohem náročnější je to obrovské množství dat rychle přečíst, zpracovat a uložit. Proto je u vysokorychlostních kamer běžný kompromis mezi rychlostí, rozlišením a délkou záznamu. Čím vyšší počet snímků za sekundu požadujeme, tím větší datový tok vzniká a tím náročnější je jeho zpracování a uložení.

Vysokorychlostní kamera tedy není jednoduše „běžná kamera, která umí fotit rychleji“. Jde o celý systém, ve kterém musí společně pracovat speciální obrazový snímač, paralelní elektronika, extrémně rychlá paměť a výkonné řídicí obvody. Díky této kombinaci dokáže kamera zaznamenat děje, které trvají pouhé milisekundy nebo mikrosekundy, a následně je přehrát zpomaleně. To umožňuje technikům a vývojářům vidět přesně to, co se při nárazu, prasknutí, deformaci nebo rychlém pohybu skutečně stalo – okamžiky, které jsou pro lidské oko jednoduše příliš rychlé.