Čeština
Slovenčina
Jak poznat, že vás chce někdo pomocí termogramu podvést?
Termogram vypadá na první pohled velmi přesvědčivě. Barevný obrázek s jasně červeným místem a údajem například 120 °C v nás snadno vyvolá dojem, že máme v ruce jednoznačný důkaz o závadě. Jenže v termografii výsledek závisí na celé řadě podmínek a nesprávně pořízený nebo interpretovaný termogram může být velmi zavádějící. S termogramem lze poměrně snadno manipulovat tak, aby vypadal dramatičtěji, než odpovídá skutečnosti.
Jedním z nejjednodušších triků je práce s barevnou škálou. Stejný termogram může vypadat úplně jinak podle nastaveného teplotního rozsahu. Pokud zobrazíme objekt v rozsahu 0–500 °C, budou rozdíly několika desítek stupňů vypadat relativně nenápadně. Když ale rozsah výrazně zúžíme, může i malý teplotní rozdíl vytvořit velmi „dramatický“ barevný kontrast. Červená nebo bílá skvrna na termogramu proto sama o sobě není důkazem závažné závady. Vždy je potřeba se podívat na teplotní stupnici a na skutečné naměřené hodnoty.
Další problém může způsobit emisivita. Termokamera ve skutečnosti detekuje infračervené záření přicházející z povrchu a z něj vypočítává teplotu. Pokud má měřený materiál nesprávně nastavenou emisivitu, může být údaj o teplotě výrazně chybný. Typickým problémem jsou lesklé kovové povrchy, které mohou fungovat téměř jako zrcadlo pro infračervené záření. Kamera pak může místo skutečné teploty objektu „vidět“ odraz tepelného záření okolí. Pokud někdo změří lesklou kovovou součástku a uvede teplotu zobrazenou kamerou, pravděpodobně se dopustil chyby.
Pozor si musíme dát také na úhel měření a odrazy. Termokamera nevidí pouze vlastní tepelné vyzařování objektu. Je nutné znát i okolní prostředí – měření ovlivní například topení, slunce, horký stroj nebo člověk stojící před měřeným objektem. Stačí změnit polohu kamery a zdánlivě horké místo se může přesunout nebo úplně zmizet. Pokud tedy někdo předloží jediný dramatický termogram bez informace o tom, odkud a za jakých podmínek byl pořízen, není možné jeho výsledek správně posoudit.
Podezřelý může být také chybějící měřicí kontext. Seriózní termografické měření by mělo uvádět alespoň základní informace o podmínkách: jaká kamera byla použita, kdy a za jakých provozních podmínek bylo měření provedeno, z jaké vzdálenosti a pod jakým úhlem, případně jaké byly nastavené parametry měření. U některých aplikací je důležitá také okolní teplota, rychlost proudění vzduchu nebo zatížení zařízení. Stejně tak může být problematické porovnávat dvě zařízení, pokud byla každá fotografie pořízena za jiných podmínek nebo s jiným nastavením. Samotný obrázek bez těchto informací může být zajímavou ilustrací, ale nemusí být dostatečným podkladem pro rozhodnutí o závadě.
A ještě jeden velmi jednoduchý trik: termogram lze oříznout. Pokud chceme někoho přesvědčit, že určitá součást je extrémně horká, nemusíme ukázat celý objekt. Stačí zobrazit pouze malou oblast s nejvyšší teplotou. Bez okolí ale nevíme, jestli je skutečně neobvyklá.
Neznamená to samozřejmě, že bychom měli každému termogramu přestat věřit. Naopak – správně provedená termografie je velmi přesná a užitečná diagnostická metoda. Jen je potřeba vědět, co termokamera skutečně měří a jaké faktory mohou výsledek ovlivnit. Při hodnocení termogramu se proto nevyplatí dívat pouze na barvy a nejvyšší číslo v rohu obrazovky. Ptejte se: Co přesně kamera měří? Za jakých podmínek? Jak byla nastavena emisivita? Odkud byl snímek pořízen? A mohu stejné měření zopakovat a dostat podobný výsledek?
Protože dobrý termogram není ten, který vypadá nejdramatičtěji. Je to ten, u kterého dokážeme vysvětlit, proč vypadá právě tak, jak vypadá.
