Vidí termokamera skrz zeď? Aneb co propouští infračervené záření
Jedna z nejčastějších otázek, kterou si lidé při pohledu na termokameru kladou, zní: „Vidí termokamera skrz zeď?“ Odpověď je jednoduchá – ne, nevidí . Termokamery totiž nesnímají to, co je za objektem, ale pouze infračervené záření vyzařované nebo odrážené z jeho povrchu . Běžné stavební materiály, jako je cihla, beton, sádrokarton nebo dřevo, infračervené záření nepropouštějí , fungují a fungují tak jako neprůhledné překážky.
Infračervené záření má delší vlnovou délku než viditelné světlo, a proto je jeho interakce s materiály jiná. Většina pevných materiálů je pro infračervené záření zcela neprůhledná – tedy zaznamená pouze teplotu jejich povrchu. Pokud se za zdí nachází například člověk nebo zvíře, termokamera jej nedorazila. Může ale zachytit nepřímé stopy , jako je ohřev zdi ze strany, kde se daný objekt nachází – a to jen za určitých podmínek, např. při dlouhodobém kontaktu a tenké stěny.
Naopak některé tenké nebo speciální materiály mohou infračervené záření do určité míry propouštět. Příkladem je tenká plastová fólie , polyethyle n , nebo speciální infračerveně propustná skla (např. germaniová nebo zinkoselenidová okénka používaná v optice termokamer). Naproti tomu běžné sklo, které je průhledné ve viditelném spektru, je pro infračervené záření prakticky neprůhledné – a termokamera tedy nevidí okno, ale jen jeho povrchovou teplotu.
Shrnuto: termokamera nevidí skrz zeď , a její schopnost „vidět“ závisí na vlastnosti povrchu, který snímá. Pro správnou interpretaci termogramu je proto důležité chápat že termokamera pracuje s konečnými povrchy – a ne s „viděním skrz“ objekty. Právě to je klíčové například při stavební diagnostice, elektrorevizích nebo záchranných operacích.
