Emisivita materiálů: Klíčový faktor přesného měření teploty termokamerou
Emisivita je fyzikální vlastnost povrchu, která určuje, jak efektivně daný materiál vyzařuje infračervené záření. Tento parametr má zásadní vliv na správné měření teploty pomocí termokamery, protože právě infračervené záření je základem termografického zobrazování. Emisivita se pohybuje v rozmezí od 0 do 1, přičemž hodnota 1 označuje ideální černé těleso, které vyzařuje maximální možné množství tepelného záření.
Povrchy různých materiálů mají odlišnou emisivitu. Například matný lakovaný kov má vysokou emisi, zatímco čistý, leštěný kov velmi nízký. Pokud termokamera není správně nastavena na emisi daného materiálu, může dojít k výraznému zkreslení naměřené teploty. V praxi to může znamenat rozdíly i desítky stupňů Celsia – zvláště u lesklých nebo reflektivních povrchů.
Při termografickém měření je proto důležité znát materiál pozorovaného objektu a odpovídajícím způsobem upravit nastavení emise na termokameře. Moderní termokamery nabízí ruční nastavení emise nebo výběr z přednastavených hodnot pro různé materiály. Ve specifických aplikacích, jako je kontrola elektrických zařízení nebo průmyslová údržba, může správné nastavení emisí rozhodovat o tom, zda bude závada včas odhalena.
V případech, kdy není možné přesně určit emise materiálu nebo když je povrch příliš reflektivní, používají se různé kompenzační metody. Může jít o překrytí povrchu páskou s vysokou emisí, nástřikem matné černé barvy, nebo využití tzv. referenčního tělesa. Pochopení a správné nastavení emise je tak jedním ze základních předpokladů pro to, aby termografie poskytovala spolehlivé a přesné výsledky.
